Vodohospodářská funkce lesa
Vodohospodářská funkce lesů v ochraně zdrojů pitné vody a v ochraně pramenných oblastí patří k nejdůležitějším celospolečenským funkcím lesa v kulturní krajině. Téměř 60 % pitné vody v ČR je získáváno z povrchových zdrojů, tedy vodních toků nebo vodních nádrží. Lesy vodohospodářsky důležité, ve kterých je tato funkce výlučnou, prvořadou či rovnocennou funkci produkční zaujímají v ČR 27,6 % plochy lesů. Z toho v ochranných pásmech zdrojů povrchové vody (PHO) se nachází téměř 11 % lesní plochy v ČR.
Význam vody v přírodě nespočívá jen v jejím množství a čistotě, ale též v přenosu energie a látek při vlastním oběhovém cyklu. Voda se v přírodě účastní všech biologických procesů, fyzikálních a chemických pochodů i klimatických změn.
Pro lesní hospodářství v pramenných území má voda charakteristickou přemisťovací, soustřeďovací a tvořivou schopnost. Právě těmto změnám jsou prameniště, horské svahy a horní úseky vodních toků nejméně přizpůsobivé a jejich důsledky ovlivňují vždy i území níže položená. Srážková voda v povodí postupně přechází do odtoků.
V horských povodích v chladném ročním období se průtoky tlumí členitostí terénu, severní expozicí svahů, úzkým tvarem údolí s krátkou dobou oslunění, hustými porosty. V ostatním období jsou jsou odtoky zadržovány především nerovností povrchu, přirozenou drsností a vysokým vsakem.
Náhlé vodní přívaly , kterými bývají postihovány pramenné oblasti vodních toků, mají podstatně jiný ráz nežli v územích rovinatých . Povodňové průtoky v pramenných oblastech velmi rychle kulminují a proto je ochrana před nimi problematická. Jsou nebezpečné nejen záplavami, ale i rozrušováním půdy, destrukcí nemovitostí, unášením velkého množství hmot, štěrku, balvanů, vyvrácených stromů, kterými zanášejí vodní toky, ohrožují důležité stavby, komunikace a mění kulturní pozemky ve štěrkoviska
Les sám, se svými přirozenými retenčními účinky, je významným prvotním článkem hydrologického cyklu a má mimořádné pozitivní vliv na vodní hospodářství. Přímý povrchový odtok v lesních porostech je vyjímečný a může nastat pouze při katastrofálních srážkových intenzitách. Proto je lesní půda a porosty lesních dřevin rozhodujícím prvkem, kterým lesní hospodáři ovlivňují vodní režim v pramenných územích hydrografické sítě.
Voda a lesní hospodářství u ML Prachatice
Všechny obhospodařované lesy Městskými lesy Prachatice s.r.o. se nacházejí minimálně ve 3. stupni PHO (pásmo hygienické ochrany vod) a to na základě rozhodnutí již z roku 1985 odborem lesního a vodního hospodářství Mze. Jedná se o všechny lesy v povodí Vltavy, kde není vyšší stupeň ochrany vodních zdrojů.
PHO 1. stupně v bezprostřední blízkosti vodního zdroje (podzemní – bodová pásma v Libíně a Černé hoře , povrchové – pravobřežní část Husinecké přehrady) bude uplatňován hospodářský způsob podrostní nebo výběrný. Při péči o kultury, výchovných zásazích a těžbách je nezbytné, aby se organická hmota nedostávala do nádrží nebo vodních toků. Výměra lesní půdy v pásmu 1. st. činí 7 ha.
V PHO 1.st. se uplatňují přísná opatření proti narušení půdy a proti znečištění lesního prostředí i vody nežádoucími látkami. Je zakázáno provádět činnosti ohrožující nebo poškozující vydatnost, jakost nebo zdravotní nezávadnost vodních zdrojů. Jednotlivé činnosti blíže definuje orgán státní správy lesů v rozhodnutí o ochranných pásmech.
PHO 2.st. se zpřísněným režimem hospodaření zaujímá rozlohu 90 ha, navazuje na 1.st. PHO a způsoby lesního hospodaření jsou zakotveny v LHP.
Povrchová voda
Vodní toky
Vodní toky v oblasti Městských lesů přísluší říční soustavě Labe do povodí Vltavy. Celá oblast je významnou pramennou oblastí. Pramení zde Fefrovský potok, který vtéká do Živného potoka protékajícím samotným městem a Farský potok. Západně od města protéká řeka Blanice, do které tyto potoky vtékají.
Na Fefrovském potoce leží i 3 malé vodní nádrže nazývané Fefrovské rybníčky ve správě Městských lesů Prachatice. Slouží nejen k zachycování povrchových vod, jsou místem sloužící k rekreaci, zimním sportům, umožňují rozšíření biodiverzity území a jsou i protipožárními nádržemi.
Husinecká přehrada
Největším vodním dílem okolí Prachatic je Husinecká přehrada, vybudovaná na Blanici. Patří mezi nejstarší v jižních Čechách. Byla dostavěna v roce 1939. Výstavba měla zachycovat a dodnes zachycuje vodu z jarního tání a zabránit tak povodním, které se každoročně opakovaly v obcích nacházející se blízkosti Blanice. Nádrž vzniklá před hrází je rezervoárem pitné vody pro Prachatice od 60 let.
Podzemní voda
Pramenná oblast zdejšího okolí sloužila jako zdroj vody pro Prachatice již od 2. poloviny 16. století. Vodovodní řád z borových trub přiváděl neupravenou surovou vodu podél silnice Prachatice – Libínské Sedlo do kašny na Velkém náměstí a dalších kašen ve městě. Teprve o 300 let později, v roce 1895, byl tento „renesanční“ vodovod nahrazen novým systémem, který jímal vodu pomocí zasakovacích zářezů doplněných Fiedlerovou štolou z Libínského a Černohorského prameniště. Je funkční dodnes jako významný doplňkový zdroj pitné vody s vydatností 5 l/s pro město.
Přírodní zdroj pitné vody pro Lázně sv. Markéty a také pro město, tvoří pramen sv. Patriarchy, ležící asi 1900 m jihovýchodně nad okrajem lázní, vytékající z puklin Libínského masivu. Je zachycován v jímající galerii vystavěné současně se stejnojmennou kaplí sv. Patriarchy v letech 1859–1861. Odtud je vedeno potrubí, které přerušeno šachtami a vodojemy. Minimální vydatnost pramene je větší než 0,5 l/s. Pramen byl znám už před rokem 1370.
Nejmenšími zdroji pitné vody je Pivovarský pramen, který pramení pod Volovicemi a tzv.Žába. Vydatnost těchto pramenů je sice malá, ale jsou hojně využívány, neboť jsou vyústěny do volně přístupných kašniček.
V lesích se nacházejí studánky, prameny a prameniště pitných a minerálních vod. Tato místa slouží především návštěvníkům lesa. Některé objekty jsou mnohdy významné z více aspektů (historických, kulturních, rekreačních apod.). Za účelem jejich zachování a obnovy jsou postupně uplatňována účinná opatření.
Roční srážky
Průměrné roční srážky v nižších polohách jsou kolem 500 mm a s přibývající nadmořskou výškou jejich úhrn stoupá, v horských polohách až 1100 mm.
Tisková zpráva
Les může omezit škody z přívalových dešťů!
V souvislosti s povodněmi z posledních dnů se nejen vlastníci poškozených nemovitostí ptají, jakým způsobem lze omezit ničivé působení přívalových dešťů. Navrhovaná, finančně náročná technická opatření lze však dle názoru odborníků nahradit levným a přírodě blízkým způsobem – pravidelnou údržbou lesních porostů a zalesňováním zemědělských pozemků.
Na základě dlouhodobých výsledků vědci prokázali, že lesní porosty a hospodářská činnost v nich převádí velké množství srážkové vody do půdy, která je přirozeným akumulačním prostorem. Na rozdíl od zemědělsky využívané půdy u lesních půd s neporušenou vrstvou nadložního humusu povrchový odtok nenastává ani při vysokých intenzitách deště. I když dojde k naplnění vodní kapacity lesního ekosystému (40 – 60 mm), les působí i po tom lépe ve srážkoodtokovém procesu než ostatní kultury. Převažuje podpovrchový odtok půdou, srážková voda je odváděna se zdržením a stále si udržuje určitou infiltraci pro další srážkové vody do půdy. Tím les významně přispívá ke snížení kulminačních průtoků.
Dalším jevem, charakteristickým pro lesní porosty je jejich schopnost čerpat vodu z půdy. Transpiračním procesem se uvolňuje kapacita pro příjem dalších srážek. Obecně lze předpokládat, že lesní porost odčerpá za 24 hod až 50 m3 vody na ha, za týden až 400 m3 vody na ha za bezesrážkového počasí radiačního typu (tj. malá oblačnost, malá rychlost větru).
Poznatky z celého světa ukazují, že rozhodující složkou lesních ekosystémů v jejichž působení na srážkoodtokové procesy je lesní půda. Vlastní druhová skladba, struktura či věk nejsou tak podstatným faktorem hydrických účinků lesů v povodích střední Evropy s obvyklým obhospodařováním lesů (sborník Lesy a povodně, ČLS, 2003). Oproti zemědělským půdám má lesní půda obecně několikanásobně vyšší infiltrační kapacitu a intenzitu průsaku srážkové vody půdou (Švihla V., 2001).
Význam lesních porostů pokud jde o tlumení přívalových dešťů lze odstupňovat podle intenzity srážek:
- do 50 mm je tlumení bezproblémové,
- do 100 mm se projeví zvýšený odtok, jeho dopady souvisejí se stavem těžebně-dopravní sítě, její stav zásadně ovlivňuje podíl soustředěného odtoku a z toho plynoucí následky,
- srážky nad 100 mm představují kritickou mez a schopnost lesního ekosystému ovlivnit následky.
Při hodnocení vlivu lesního ekosystému na schopnost akumulace podzemních vod nelze oddělit lesní půdu a porost, neboť složky ekosystému se vzájemně ovlivňují. Velký lesní komplex sníží v širokém průměru povodňový odtok oproti nezalesněnému povodí asi o polovinu.
Odborníci upozorňují, že zvýšit zadržování srážkové vody v lese a zpomalit její odtok, je možné dosáhnout následujícími hospodářskými opatřeními:
- volbou vhodných těžebních a dopravních technologií,
- optimalizací a všestrannou výstavbou lesní dopravní sítě a její řádnou údržbou,
- úpravou vodního a vzdušného režimu lesních půd a jejich protierozní ochranou,
- úpravou struktury lesních porostů, obmýtí, obnovou a výchovou porostů;
- úpravou lesnatosti a rozmístěním lesa v povodí.
Financování těchto veřejně prospěšných opatření bylo dosud podporováno z prostředků krajských úřadů. Tyto dotační prostředky jsou v některých krajích kráceny z důvodu nedostatku finančních prostředků v rozpočtech krajů. Rozsah následků přívalových dešťů však jednoznačně ukazuje, že podpora na obnovu, zajištění a výchovu lesních porostů a ekologické a k přírodě šetrné technologie v lesích z veřejných rozpočtů by měla mít nejvyšší prioritu. Jedná se o finanční prostředky, které ve svém důsledku mohou předcházet škodám finančně mnohonásobně vyšším. Dle odborných odhadů 1 mil Kč vynaložený na opatření související s vyšším zadržením srážkové vody v lese ušetří veřejným rozpočtům částku 70 mil. Kč.
Hospodářské využívání lesů k produkci dřeva tak, jak předepisuje zákon o lesích, plně zaručuje funkčnost lesů v krajině v zadržování vody, její zpomalené dobíhání do toků a dokonalou ochranu půdy před vodní erozí, jak to vyžaduje ochrana prostředí kulturní krajiny jako životního prostředí lidské společnosti.
Tiskovou zprávu vydalo Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů v ČR (SVOL)
Za její správnost odpovídá předseda SVOLu Ing. František Kučera